Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 2

poetry chamber2 topSvůdná vize

Svůdná vize mne obkroužila
jak tvrdošíjný stín dřímajícího snu.
Je to mocné světlo záměru?
Zašilhám-li ze všech sil, snad jej zahlédnu.
Vždy musí být uvnitř mne,
jako rybka lodivod neoddělitelná od svého hostitele.
Beze strachu pije mou podstatu.
Jak hořká chuť, mne napadá.
Vyplivni ji na svůj stůl dokonalosti.
Srovnej to zrnko písko se svou galaxií.
Tu špici smutku s hloubkou tvých očí.
Jestli má necitlivá mysl dokáže tě spatřit,
nejsou žádné zásahy.
Žádná cesta pryč.
Sbližování.

Jsem ten, kdo paklíčem zámky otvírá,
tunely hloubí,
živé ploty zlých pozorovatelů stříhá.
Cestovatel, jenž našel tajemství,
které se zmiňuje všem, jen ne vyhoštěncům.
Těm neúprosným bláznům záměru s divokýma očima,
co vně laboratoře letů bez křídel zůstávají.

Jsi věčný Pozorovatel,
žijící za oponou tvarů a pochopení,
sající dále moudrost času
ze studnice planet.
Používáš své kouzlo a způsobuješ vše, čím jsem.
Jsem snad jen zlomkem tvého světa?

Vzpomínkou co ukryl čas?
Prstem tvé ruky ovládané myslí,
co vlastní kůži nepoznala.
Dotkni se sebe a ucítíš mne.
Vize láskou divoké.
Nádhera vábící jak tajný šepot radosti
rozšiřující se větry nekonečného hlasu.
Zvuk věcí všech sjednocený.
Jsem součástí toho hlasu.
Součástí toho zvuku.
Součástí toho tajného šepotu radosti.

Toto omezení musí skončit v lucidním záblesku.
Sen jisker stoupajících
urychlujících roli naděje.
Zabraň známkám netečnosti
o níž znamení žalují.
Vyhni se manipulaci dříve, než budeš zneuctěn.
Odmítni všechny vzorce a napiš nové rovnice
v jazyce odvahy.

Nevšímej si nikoho,
ani nenaslouchej svádění svatých symbolů,
stojícími před okny pravdy.
Vyjdi z jiné, cizí řeči.

To jsou ty stářím sešlé klíče
co vedly mne ke dveřím nezamčeným.
Dveřím, které pouhým dechem se rozpadají,
a za kterými
leží další kousky do sbírky Svatého Zvěřince.
Nekonečné skládanky.

Všechny hvězdy na nebi
pamatují si příčinu tvého světla posvátného.
Propal otvor vrstvami.
Oloupej všechny posměchy.
Přikaž silám
ať vyslyší to volání:
Přinést vizi průzračnou
skrytou za rotujícími částicemi
Mapotvůrce.
Nechť do mne vstoupí
jak paprsek světla, jenž vstupuje do nejhlubších koutů jeskyně.
Dávné ohně ještě planou v těch hlubinách.
Kdo střeží je?
Čí oči nad nimi bdí?
A čekají.
Čekají až květ času se rozvije.
Aby vnořily se do nezlomné jemnosti
jež uniká mimo můj dosah
se lstivostí jaguára.
Aby snily o dávných stezkách,
co nad časy se klenou
za sebou nechávaje hádanku našeho stvoření.

Ó, svůdná vize,
tys´ připravila mne o hlad po lidském světle.
Zbývá-li co k prohloubení,
nechť tím jsem já.
Zbývá-li co k uvěznění,
nechť svobodu získá.
Zbývá-li co ke snění,
nechť je to naše spojení.

poetry chamber2 bottomJazyk Nevinnosti

Řeka když zamrzne,
proud vespod zůstává.
Obloha když barvy ztratí
zpod zeměkoule jiný svět do světla se rodí.
Srdce mé když osaměje
jiné srdce kdesi moje jméno vyťukává
kódem jen v ráji slyšitelným.

Je mé srdce hluché
nebo není nikoho
kdo znal by jazyk nevinnosti?
Nevinnosti, před níž slova
trpí významem a v jejíž přítomnosti pryč prchají.
Viděl jsem ji.
Cítil jsem ji.
Odkryl jsem její tajemství ve stydící se kůži,
když oči obrácené vzhůru o domově jejím svědčí
a pohled svůj nikdy už neodvrátí.
A pohled svůj nikdy už neodvrátí.

Zde je ten svět
dřímajících srdcí a prázdné lásky,
která mě však nemůže dovést ke světlu dennímu.
Má touha tolik je jiná
a nikdy už nemůže být zvrácena.