Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 3

poetry chamber3 topZpůli má

Když vidím tvoji tvář ,vím, že jsi způli má,
oddělená nejvyšší snahou, zapamatovat si vše tvé.
Když vysvléknu své tělo, vidím, že jsem způli tvůj,
zastřený náhlým letem, jenž zanechává
oko v údivu nad tím, co si andělé vyřezali do srdcí,
jako živou připomínku svého domova.

Když vidím tvoji krásu, vím, že jsi způli má,
nezachytitelná vyleštěným zrcadlem,
které zná věrný hlad naší duše.
Když pohlédnu do tvých očí, vím, že jsou způli mé
a sledují trajektorii kde smyslná síla tvoří naši samotnou páteř.

Když uchopím tvou ruku, vím, že je způli má
přezimující ve spříznění obklopuje něhu,
pod měsícem a studní s vodou, když hostina je dokončena.
Když líbám tvé rty, vím, že jsou způli mé
seslané Božím rodokmenem, aby nás odkryly
v nádherném kotli našeho spojeného dechu.

Když slyším tvůj nářek, vím, že tvé osamění je způli mé,
tak hluboko uvnitř, že jsme ztraceni venku
toužíce sami sebe se vzdát
jako slib daný před požádáním.
A když pohlédnu do tvé minulosti, vím, že je způli má
běžící k zalykajícím se třešňovým stromům,
neviditelní celému vesmíru, našli jsme se,
smějící se v náhlém letu,
hledíce na vyřezané iniciály v našich srdcích.
Stromy jsme ušetřili.

poetry chamber3 bottomObvazy zvířete

Bylo tu mnoho náhodných znamení.
Posílat trnité olivové snítky,
bylo jen jedním z vašeho repertoáru.
Nabídli jste mi knihu,
kde všechny odpovědi ležely zakódovány
v nějakém cizím nářečí.
Symboly vlnící se jako hadi neúnavně za potravou.

Kdybych byl nesen větrem, jako jiskřicí semeno,
znehybnili byste vzduch
a já bych spadl do houští.
Kdybych toužil po vodě sladké
podali byste mi kalich hořkosti.
Kdybych byl zraněným kolouchem,
vyhnali byste mě z kláštera, přitiskli ke chladnému kameni
a obdivovali můj strach.

Kamkoliv mířím, hledám jeden pohled lásky;
takové lásky, která objímá sama sebe jako panna krejčovská,
co převléká své šaty, aby vyhověla krejčímu.
Kdesi v hloubi jsou obvazy zvířete.
Kdesi v hloubi je turniket osvobození.
Ale pod tou skořápkou je prázdnota tak vzdorná,
že oděná jest v krásném šatu,
jehož ani krejčí, ani zvíře dotknouti se schopno není.

Spletli jste si mé hledání s mou duší.
Když jste se v ní prohrabovali za chomáčem moudrosti,
našli jste jen to, co jsem vám ztratil.
Držený jako sny bez kořenů,
rozplynu se vaším dotykem.

Jestli se prohrabete touto prázdnotou,
ucítíte shluky mého ducha.
Uzříte mě jako drobné kousky rozbitého zrcadla,
roztroušeného, avšak stále shromážděného v jedné kapce.
Stále vzhlížejícího na oblohu.
Stále odrážejícího jeden mozaikový obraz.
Stále doprovázejícího sama sebe.