Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 5

poetry chamber5 topNositelé života

Nositelé života třou se v plodové vodě
obřího embrya.
Jejich potomci se usídlí v lidském prachu.
Zrnka hlíny
s drobnými myšlenkami na létání.
Hroty nožů zahalené ve špinavých pláštích,
stranící se světla klidných hvězd.

V dalekých divočinách nositelé života
vynoří se a spočinou
na plecích šedých kamenů.
Dávají znamení o svých tužbách létat,
ale jejich domovy jsou vhodné
pro pohodlí deště a země.
Nebe musí počkat.
(Hliněný průvodce se usmívá.)

Kruhy zlomeny.
Překážky překonány.
Nositelé života popírají svou dávnou přitažlivost
k půdě.
Křídla vyraší jako zlaté vlasy,
klikatící se vynalézavostí přírody.
Rozedrané nohy jsou odloženy.
Země je nahrazena živoucí oblohou.
Přitažlivost vrhá své výhružné pohledy,
aby je zadržela
rukou majetnickou.

Bezdomovecké klece
jsou hnilobě zanechány.
By se zanořily za nebe prosté půdy.
Hliněné tváře úsměvy odložily
a ztratily svou vůni čerstvé půdy.
Sen o létání
vtrhl do pochmurných zdí -
nositelé života se odhodlali
na druhou z obou stran.
Našli tam další příčel
nekonečného žebříku
a směnili svá křídla za moudrosti zrak.

poetry chamber5 bottomDalší

Jedna kůže další může skrývat,
to si pamatuji z jedné básně,
když jsem šlehl plamenem napříč lánem zmrtvělosti.
Alespoň pro mne zdál se býti mrtvým.
Cítil jsem se jako osvoboditel životní síly
obnovující naduté a umírající trávy.
Vlastně spíše plevele, nežli trávu,
leč nicméně byla flóra zploštělá.
Stáhnul jsem kůži plamenem posvátným
a vše opět vnesl do černého,
jako bych volal noc, aby sestoupila.
Z černoty vzejde kůže nová
a završí zelenou architekturu z oplodněné prázdnoty.

Když plameny rozšířily své nenarušitelné kouzlo,
zahlédl jsem tvou tvář, jak šíří se mou myslí.
Pamatuješ ten žár, který jsme měli?
Doufal jsem, že by mohl rozvinout kůži novou
také pro nás.
Tu naději stále mám.
Navěky se bude toulat uvnitř mne,
neměnná ke všem transformacím a pohybům.

Jeden člověk dalšího může skrývat,
ale za tebou láska pelichá kůži silnější,
než jsem schopen prohlédnout.
Žádný plamen není schopen dotknout se jejího středu.
Žádné oči nejsou schopny brouzdat její pamětí.
Nechci, aby něco za tebou muselo čekat.
Vteřiny odtikávají jako rostoucí děti
mezi fotografiemi.
Nezapomenu tě v těch změnách.
Jsem proklet pamětí tak jemnou,
že mohu sledovat tvojí dlaň.
Mohu dýchat tvůj sladký dech.
Mohu dlít v tíži tvých paží.
Mohu poslouchat tvůj nádherný hlas,
jak cejchuje život s nebeskou přesností.

Jeden účel může skrývat další.
To zaslechl jsem když oheň vyhasnul,
aby odkryl vůni vlhké půdy
a věci rostoucí.
Mohl jsem cítit svou lásku rozloženou,
vracející se do vylidněné říše
kam náleží.
Kam všechna srdce náleží poté,
co je láska ztracena a kód potlačených
stočený v pěstích bušících,
odhaluje moudrost dalšího.