Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 10

poetry chamber10 topPo proudu

Otevři mne.
Vezmi mne odsud tam.
Nech vítr vát
do mých vlasů a kůži země se mě dotýkat.

Otevři mne jako rozbité lahve,
v nichž nápoj není,
a přesto se cítí hodny člověka odpadků.
Odhal mne rodům, z nichž pocházím.
Jsou barvami oddělenými, od sebe vrženými,
jako vzpomínky z opilosti?
Odhal mne Africe, Asii, Americe, Austrálii.
Otevři mne jako balíček tajemství,
zanechaný na schodě u tvých dveří
ve sladkosti smíchu.

Odhal mne nahrubo opracovaným čočkám lásky,
jež křičí , že jsou z lidských rukou a rtů.
Odhal mne pohledu,
jenž utěšuje cizince, jako něžná předehra
truchlící holubice.

Je moudrost koní má,
je k zapřažení?
Je svalstvo vlků bezprávím
nebo léčitelem ovcí?
Je černý opál oka
chybějící spojnicí, kterou všichni hledáme?

Odhal mne tvůrcům této vyšlapané stezky
a nech je dát jí novou příchuť.
Přines jim poskvrnění toho pomlouvaného a prohnilého
doupěte, které čeká dole po proudu.
Ukaž jim odpad jejich stráže.
Tu povrchní mužnost, která vyhlazuje.
Tu potupu, jež přesahuje zkoumání.

Odhal mne modlám zahálejících.
Nech mne zírat s pusou dokořán na pastýře,
kteří mění nevinnost na strach.
Má ten záškodník v plánu znecivilizovat
ten beznervý kousek kůže,
který roste, nepoddajný bolesti?

Otevři mne pošpiněním této země,
jež prvotní hřích vysvětlit nemůže.
Nech tyto příznaky plout,
jako mrtvé žluté listí,
bloudící po proudu v bystrých nevinných proudech .

Po proudu, kde doupě leží čekající.
Po proudu, kde náhrobky model
jsou napůl pohřbeny v blátivém dešti.
Po proudu, kde stopy zvěře
nikdy neuvidíš.
Po proudu,
kde čočka lásky je vyčištěna rudou tkaninou.
Po proudu, kde pastýři
pasou své stádo a tlučou do bubnů,
slibujíce novou řeku, jež nikdy nepřichází.

Po proudu žije část mne,
která je zapečetěná jako papírová obálka
silnou páskou.
Pozoruje řeku jako spodní část mostu
a čeká, že spadne, když se pečeť zlomí.
Že se ponoří do proudu, když budu otevřen
nějakou neodpouštějící neviditelnou rukou.
Že poplyne po proudu
gravitací tisíce myslí,
které prostě ztratily cestu.
Tisíce myslí, které odvrátily řeku,
pryč od zemské sladkosti,
do té důlní šachty lidské nenasytnosti.

Tak to musí být.
Tak to musí být.

Otevři mne laskavosti
jemné dětské ruky, když se natahuje, aby byla uchopena.
Nech ji, ať mne utěší,
když se můj most řítí a prudké nevinné proudy
mne táhnou dolů po proudu,
kde všechny věci odpuštěné jsou ztracené.
Kde všechny věci ztracené jsou odpuštěné.

poetry chamber10 bottomCo je zde nalezeno

Co je zde nalezeno,
nemůže být nikdy zformováno do slov.
Čisté síly, které se mísí neporovnány.
Jak sny nevyřčené, když jsou poprvé probuzeny
smutným světlem.

Co je zde nalezeno,
může kulhat s jednou nohou na obrubníku
a s druhou na chodníku
v jakémsi nerovném chodu
a čekat, že bude skryto ve smíchu.

Co je zde nalezeno,
může odhalit rychlý pohyb závojů
zmítaných horskými větry,
když se napříč valí dlouhé stíny jako soudci
noci.

Co je zde nalezeno,
může být vždy zachyceno v jiskřících očích.
Obráceno tichým nástrojem trpělivosti.
Jako pocity skrývané tak dlouho,
že pohled strážce byl ztracen.