Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 12

poetry chamber12 topTvůrci křídel

Mým osudem je sedět na břehu řeky,
očekávat slova z holých stromů
a křehké květiny, jež ztratily svůj nektar.
Tisíc očí bez mrknutí
zírá přes vodu
z druhé strany.
Jejich němé hlasy hledají odměny dalšího druhu.
Jejich ostýchavé úsměvy mě nechávají prázdným.

Jsem sám sobě věčným cizincem?
(Ta myšlenka cejchuje mou necitlivost.)
Jsem sirotek sledující bledé stíny,
které vedou do opovržlivého zrcadla?
Kde jsou ta pavučinková křídla, které mi
osud předpověděl?
Čekám, až mi je řeka donese,
až uvíznou na nábřeží
u mých nohou.

Mé nohy jsou okovy z jiných časů.
Má hlava, okno dlouho uzavřené
do dalšího místa.
Přesto jsou místa,
která zachrání vytříbený jazyk
a svolají její divoké světlo,
jako zpívající ptáci slunce.
Viděl jsem ta místa uprostřed ticha
druhé strany.
Volající jako polibek zamilovaných,
abych zase věděl, co znal jsem dřív,
abych dosáhl až do Žní
a zanechal své uvítání.

Tyto myšlenky jsou tak úpravně složeny,
zírají jako skleněné oči laskající minulost.
Naslouchám jejich vedení,
ale hadovitá pole jsou mojí stezkou.
Když pohlédnu do temných větrů
virtuálního srdce,
slyším, jak jeho hlas říká:
"Proč jsi uvězněn s křídly?"
A já se cítím jako velkolepá vize vrytá do písku
očekávající nekonečný vítr.

Donesou mě tato křídla
pod nejhlubší maskování?
Odmaskují tajná opatření
a věrné příbytky času?
Vypátrají nesmírné prostory
pro toho, kdo mne může popsat?

Křídla jsou zapomenuta všemi, kdo cestují po nohou.
Čáry byly nakresleny tolikrát,
že zřídka vidíme křižovatku našich ztrát,
přestože cítíme ztrátu svojí křižovatky.
Vnímáme spodní tažení mraků.
Váhu oblohy.
Bezbolestnou snahu tichých modliteb naděje.
Ale naše křídla letu zbavená
nás zanechají jako novorozené řeky, které bublají
přes kameny a touží po hlubinách tichého moře.

Zjistil jsem, jak jsem náhle starý.
Jako zpěv kosů, který se nalévá
od čáry obzoru,
vznesl se můj život nad tuto řeku v pátrání po mých křídlech.
Není žádný další klíč, kterým bych otočil.
Není žádná další legenda, které bych čelil.
Jen rozmluva s květinami a sukovitými stromy
mne posune o krok dál -
když chci opravdu přitisknout tvář na okenní tabuli
a pozorovat Tvůrce křídel, jak umně tvarují má křídla.

poetry chamber12 bottomPříchod

Bděl jsem a vyhlížel jasnost
venku v polích bez obzoru, kde nic nesvítí,
jen světlo mého ohně
a stříbrný disk nekonečné noci.

Náhle je jasné, že jsem sám v té pustině,
kam lidské oči nedosáhnou.
Sám s mým pokladem zvuků
v ryzím tichu příchodu.