Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 13

poetry chamber13 topBezejmenný chlapec

Za krajní mezí,
kde se hranice rozplývají v neznámé myšlenky,
je bezejmenný chlapec -
kapka čistého lidského světla.
Úzkými prasklinami v štěpícím se plotě
pozoruji jeho nevinnost se závistí
a hledám ten pravý význam jeho pohybů.
Soumrak jeho úsměvu
vyživuje mé srdce,
jako drobečky božího světla.
Touha v mých ústech mluvit,
plakat
a sevřít toto dítě v mém náručí
a zašifrovat jeho povahu do mé.
Skrze výměnu očí -
pohledů, odcizených a směrovaných do sleposti,
se zrušil náš jazyk.
Mohu jen tápat směrem k němu
anténami myšlenek,
které tančí v oslavě jeho mladistvé krásy.

Čekám, až kameny rozkvetou.
Až se nenávistná obloha odtoulá do zapomnění.
Až se stopy objeví jako prach v paprsku světla.

Důmyslný jed života
zavírá bránu.
Praskliny jsou opraveny - vize smazána.
A ten bezejmenný chlapec se rozplývá,
neboť v něm nebylo žádné země.

Můj syn

Mému synovi jsou dva roky.
Dívám se, jak chodí,
jako opilý princ.poetry chamber13 bottom
Když má tělo holé,
vidím lépe jeho duši.
Jeho lopatky
se hýbou jako známky křídel.
Jeho rysy naskicované na bledý sval
rukama, které byly přede mnou.

Tolik chce být jako já.
Každý jeho pohyb jako zaprášené zrcadlo
nebo neohrabaný stín ptáka v letu.
Každý zvuk ozvěna slyšená.
Každá buňka těhotná mým nutkáním.
Ale mé nutkání je být jak on.
Vrátit se do bezpečného obětí dětství
a k jeho určité důstojnosti.

Jestli se vrátím na toto místo,
doufám, že mé oči budou zase hledět do jeho tváře,
dokud jeho lopatky nebudou znovu křídly.
Dokud neobkroužím jeho bytostnost
a nepoznám každou skrytou štěrbinu,
kde jsem nechal svůj otisk nesmazatelný,
který nemůže být stráven.
Dokud všechno, čím je,
nebude ve mně a naše ruce nebudou sepnuté, skuté,
propletené, v bezhlasé oslavě.

Dokud nebudeme sami jak dva listy, mihotající se
vysoko nad krajinou beze stromů,
které nikdy nepřistanou.