Poezie WingMakers

Vydáno 1998 Jamesem Mahu

Poezie na wingmakers.com

 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

Poezie Komnaty 19

poetry chamber19 topSnadno k nalezení

Často jsem nahlížel do svých zásuvek,
aniž bych věděl proč.
Cosi na mne zavolalo.
Hledej mne a nalezneš,
leč když poslechnu, jsem zmaten přelétavostí své paměti.
Ruce se vnoří a vynoří nešikovně prázdné,
jako dítě utečenec,
které nikdo nešel hledat.

Vím, že je něco, co hledám,
co se mi skrývá, až nevím, co mi vlastně schází.
Leč existuje to a v tom momentě je to příliš silné,
abych byl nehybný a v klidu.
Kromě toho vím, že mi to chybí, neboť se mi po tom stýská.

Stýská se mi po tom.
Ať "to" značí cokoli.
Není to nic, co bych chtěl, aby to bylo.
Nikdy to nemůže být nic jiného, než to je.
A tak prohledávám zásuvky a skříně nevěda proč,
hnaný vpřed jako stroj, jehož spínač je zapnut,
prostě protože to jde.

Stýská se mi po tom.
Kéž by mne to našlo.
Snad musím zůstat a dát tomu dost času.
Nyní je tu spínač.
Kéž mne ono mocné "to" nalezne.
Leč jak dlouho musím ještě čekat?
A jak to poznám, kdyby mne to našlo?

Tento stav jež končí fóbií, musí mít přece nějaké jméno.
Zatraceně, jak já ten konec nesnáším.

Vše to začíná pocitem zázraku a končí pocitem prázdnoty.
Bože, kéž bys mne tu našel.
Složím se do malé zásuvky hned tady na očích.
Neschovám se pod harampádí.
Budu hned nahoře.
Snadno k nalezení.
Potřebuješ mě k něčemu?
Doufám, že ano, neboť já tebe potřebuji ke všemu.

poetry chamber19 bottomZe svůdných míst

Ze svůdných míst
nikdy jsem se necítil víc ztracen.
Nic mě nevábí vpřed.
Nic nenutí k řeči moje ústa.
V jeskynní netečnosti podobné zapomnění,
spím bezduchým spánkem.
Kde jste moji milovaní?
Myslíte, že na vás čekám?
Cožpak nerozumíte křišťálovému srdci?
Jeho fasety jako zrcadla vystavená mrakům,
nepostrádají žádnou modř.

Neporazitelné nebe s očima obrácenýma dolů
a hořící kulky vítězství, jež protínají maso
jako hladová sekera, proč jste mne následovaly?
Potřebuji sobě rovného a ne vraha.
Potřebuji společníka a ne vládce.
Potřebuji lásku a ne přikázání.

Z věcí zapomenutých
nikdy jsem nebyl jednou z nich.
Zdá se, že Bůh mne najde i v laskavci
za nářku větru,
a já se stanu vedoucí silou
v rukách dobra a zla.
Proč mě nachází?
K jakému účelu sloužím,
když pro tebe nemůžu být viditelný?

Ty víš, že když utrácejí zvířata,
děti čekají venku,
když jehla splácí dluhy bolesti a věku.
Matka nebo otec vypíšou šek
a toho dne se dvakrát podepíší.
Ukane jim vodotisk slz.
Usmějí se pro své děti svými sevřenými srdci,
která bijí do stran,
jako kyvadlo času.

A to vše a více vidím sám v sobě.
Malé zvířátko, jehož dluhy budou brzy splaceny.
Děti se již srocují venku
a čekají na uklidňující úsměv rodičů.
Jen ten podpis a vodotisk
nikdy neuvidí.

Z útočišť na zimu jsem nalezl jen tebe.
Ačkoli očekávám znamení, jenž povolá mě z chladu
do tvého ohně.
Jsem si jist, že se dostaví i přesto, že tápu po svém klíči.
I přesto, že mé srdce je sťato.
I přesto, že jsem se naučil jen dělit.
Vzpomínám si na tebe a světlo nad tvými dveřmi.