Rozprava 5: Komunikační zóna

Žák: Dnes ráno jsem meditoval a uvědomil jsem si svou roztříštěnost, kterou způsobovaly zvuky mých spolužáků. Existuje technika, jak zabránit této roztříštěnosti, abych se mohl lépe soustředit na meditaci?

Učitel: Co očekáváš od této zlepšené koncentrace?

Žák: Budu dělat své meditace s větší jasností a to způsobí hlubší vhledy.

Učitel: Chápu. Obsahuje některý z těchto hlubších vhledů vjem, že vnější svět nezpůsobuje roztříštěnost ve vnitřním světě, nýbrž že je katalyzátorem učení?

Žák: Takže říkáte, že si nemám dělat starosti s roztříštěností, když praktikuji meditace?

Učitel: Není to záležitost zdroje tvé roztříštěnosti?

Žák: Předpokládám, že je. Ale když tato roztříštěnost ...

Učitel: To není roztříštěnost. To je fenomén vnějšího světa – vibrace pohybující se éterem ze zdrojů, které nekontroluješ. Toto a nic víc.

Žák: Ale tyto vibrace ovlivňují mou mysl a mou schopnost koncentrace. Což není koncentrace důležitou součástí úspěšné meditace?

Učitel: Znovu opakuji, že to, co ovlivňuje tvou mysl, nejsou externí vibrace, ale tvá reakce na ně.

Žák: Jak tedy můžu změnit mé reakce, abych byl úspěšnější ve svých meditacích?

Učitel: Je tato záležitost podstatná pro tvé meditace?

Žák: Během praktikování meditací se domnívám, že ano.

Učitel: Zmiňoval ses také o strachu a stresu, který v tobě externí svět vyvolává?

Žák: Ano.

Učitel: Není tento strach podobný roztříštěnosti?

Žák: Je to podobné.

Učitel: Nebudeš teď bez toho mít tendenci upadnout do samolibosti?

Žák: Nemyslím.

Učitel: Strach a všechny takzvané negativní emoce se můžou jevit jako roztříštěnost, ale jsou to katalyzátory a iniciátory dění. Nebo snad ne?

Žák: Chápu, kam směřujete, ale tato roztříštěnost a strachy mě odvádějí pryč od duchovního studia a podněcují mě k chování, které není v souladu s duchovní osobou.

Učitel: A jak se má duchovní osoba chovat?

Žák: Je duchapřítomná a tolerantní. Je klidná a nepodléhá roztříštěnosti a strachu. Vyzařuje z ní mír a soucit. Vyjadřuje božskou lásku všem.

Učitel: Perfektně jsi popsal mýtus svatého, ale nikoliv duchovní osobu. Dokonce i v naprosté temnotě může duchovní osoba objevit světlo. Duchovní jedinci jsou hledači pravdy a odívají se do vzezření stovek různých osobností. Nejsou to kazatelé pravdy. Nevyjadřují pravdu. Nejsou svatí. Jsou to hledači pravdy.

Žák: Má definice je trochu idealistická, to připouštím. Jak to však důležité v diskuzi o strachu a roztříštěnosti?

Učitel: Nebyla tvým zájmem představa o chování duchovní osoby a tvůj vjem, že tvé chování této představě neodpovídá?

Žák: Takže mi říkáte, že to všechno může být shrnuto do tohoto základního nepochopení?

Učitel: Ano. Je to podstatná část toho, co spouští tvou reakci strachu a roztříštěnosti. Je to forma sebe-odsouzení, která tě předurčuje do vnějšího světa. Tvé lpění na představě o chování duchovní osoby a srovnávání se s touto představou způsobuje tvou nedostatečnost.

Žák: Jsem-li podle vás frustrován v důsledku mé idealistické představy týkající se mého chování, myslíte, že frustrace ustane jen proto, že budu krotit svá očekávání?

Učitel: Proč myslíš, že frustrace skončí? Proč si vybíráš zažívat spokojenost a klid? Inkarnoval ses do tohoto světa z důvodu prožitku míru a odpočinku?

Žák: Já jen říkám, že toužím po vyjádření duchovních hodnot – což klid a spokojenost ...

Učitel: Duchovní hodnoty jsou mnohem více o chaosu a stresu než o míru a spokojenosti. Duchovní hodnoty nejsou monotónní ani vlídné.

Žák: Ale ty mi říkáš, že duchovní hodnoty jsou nedefinovatelné a zahrnují … cokoliv.

Učitel: Začal jsi tento dialog s názorem, že jsi frustrován vnějším hlukem, který ti znemožňuje úspěšně praktikovat meditaci. Ukazuji ti, že problémem není hluk nebo roztříštěnost, ale tvá úzkoprsá představa o tom, co je duchovní chování a co nikoliv.

Žák: Ano, souhlasím. Duchovní chování však není o strachu, nenávisti a lakomosti. Souhlasíte s tím?

Učitel: Když příliš úzce určíš, které chování a aktivity jsou duchovní, začneš odsuzovat nejen sama sebe, ale také všechny ostatní. Bezděčně zmenšíš svou Komunikační zónu.

Žák: Co je to Komunikační zóna?

Učitel: Komunikační zóna je aspektem tvého vědomí, který je v interakci a komunikaci s druhy, se kterými sdílíš společnou biologii. Je fyzicky obsažena ve tvé DNK, kde pracuje jako komunikační uzel v rozsáhlé síti, která je propojena s Prvotním Zdrojem.

Žák: Co je to za rozsáhlou síť?

Učitel: DNK je jak sítí v těle jedince, tak komunikačním uzlem v kolektivním „těle“ druhů či genetické mysli lidstva. Lidský druh je s touto sítí propojen a je to umožněno díky DNK.

Žák: Takže mi říkáte, že to co se ve mně odehrává, je přenášeno ke všem dalším lidem?

Učitel: Komunikační zóna je jako počítač připojený k síti počítačů. Neuvědomuješ si síť do té doby, dokud nezačneš komunikovat se svým počítačem. Abys získal přístup k síti a sdílel informace, musíš pracovat se svým počítačem. Podobně je tomu s Komunikační zónou. Vyžaduje, abys na ni zaměřil svou pozornost a získal tak přístup k celé síti, která spojuje veškeré druhy.

Žák: Říkáte, že můžu komunikovat s každým, kdo je člověkem?

Učitel: Komunikační zóna je původcem jazyka – všech jazyků. Jazyk je zakódován do tohoto aspektu DNK, odkud probublává na povrch lidského vyjadřování. To znamená, že lidská DNK produkuje jazyk lidského druhu a přijímá jazyky jiných druhů. Jsou to dveře otevírající se oběma směry.

Žák: Říkáte, že můžu komunikovat verbálně s dalšími druhy – na úrovni DNK?

Učitel: Ano.

Žák: To je těžko k uvěření.

Učitel: Není to snad to, co způsobují mantry a afirmace ve tvém těle? Neproměňují tě tato slova a vibrace dokonce i fyziologicky?

Žák: Ano, to znám ze své zkušenosti. Ty ale říkáš, že stejná slova komunikují za hranicemi mého těla s celým druhem. To je těžké si představit, natož tomu uvěřit.

Učitel: Komunikace se sítí DNK se neděje automaticky. Zrovna jako tvé myšlenky nejsou automaticky zprostředkovány počítačové síti. V případě počítačové sítě musíš své myšlenky formulovat do slov a prostřednictvím klávesnice je vložit do počítače a poté vybrat cestu, jak tvé myšlenky poslat do sítě.

Žák: Chápu, jak to funguje v počítačové síti, ale jak to funguje v síti DNK?

Učitel: Komunikační zóna je ekvivalentem pro počítačový uzel a vyžaduje software (program) a aktivaci, aby měla přístup do sítě.

Žák: Co je tím programem a jak se aktivuje?

Učitel: Chceš to vědět dříve, než pochopíš, proč chceš mít přístup do sítě DNK?

Žák: Má zvědavost převyšuje mou logiku. Můžeš mi říci, proč mám zprovoznit Komunikační zónu?

Učitel: Komunikační zóna je místem, kde se setkává fyzická a energetická rovina. Je to přemisťování jazyka mezi dvěma vibračními světy. Je to brána mezi jedincem a druhem. Ve většině biologických druhů je velmi významná, ale lidé tuto bránu ucpali svojí sobeckostí a egoismem.

Žák: Mluvíš o kolektivním vědomí – jako mravenci a včely?

Učitel: Ano, ale jsou nespočetné druhy, které mají tuto schopnost a využívají ji.

Žák: Když lidé ucpali tuto bránu, musí k tomu být důvod.

Učitel: V důsledku znečištěné genetické mysli došlo k ucpání této brány.

Žák: Znečištěné genetické mysli?

Učitel: Myšlenky jsou pro lidský druh jedinou skutečnou formou znečištění. Jednoduše intuitivně vyjádřeno – myšlenky vytvářejí jazyk, jazyk vytváří chování. Toto chování může být destruktivní vůči genetické mysli druhu a může způsobit mnohá omezení v její schopnosti rozpoznat duši od nosiče duše.

Žák: Takže si lidé zvykli ztotožňovat se s nosičem duše namísto s duší?

Učitel: Ano.

Žák: A kdo ucpal tu bránu?

Učitel: Lidé... podvědomě vědí, že je v jejich nejlepším zájmu tuto bránu uzavřít, aby nedošlo k nezvratným poškozením genetické mysli. Intuitivně vědí, že přijde čas, kdy bude znovu otevřena a Komunikační zóna bude lidstvu opět přístupná.

Žák: A jak se otevře?

Učitel: Existují vybraní jedinci, kteří otevřou tuto bránu za účelem transformace genetické mysli druhu. Tito jedinci ztělesní to, co přichází k lidskému druhu. Jsou to cestovatelé časem, kteří přináší budoucnost lidských schopností do dnešních dní. Nejprve přináší vizi budoucnosti a poté aktivační nástroje pro druhé.

Žák: Stále tomu nerozumím, smyslu toho všeho.

Učitel: Lidský druh objeví Velký portál především díky aktivaci DNK, protože přístup do genetické mysli je základem tohoto objevu. Zrovna jako nadsmyslová komunikace mezi jedinci, kteří jsou určeni pro objevení součástí Velkého portálu a jeho poskládání jako sedmi úrovňové skládačky.

Žák: Jak se může jedinec připojit ke Komunikační zóně?

Učitel: Chceš to vědět dříve, než budeš vědět, jaký vliv tato skutečnost na tebe bude mít?

Žák: Má netrpělivost mě opět dostala. Zajímá mě, jaký to na mě bude mít vliv. Prosím, vysvětli mi to.

Učitel: Komunikační zóna je přístupovým bodem pro aktivaci kolektivního vědomí lidstva. Pokud bude lidstvo pracovat jako jedno kolektivní vědomí, zatímco jeho členům bude ponechána plná individualizace, bude lidstvo schopno znovu nastolit rovnováhu Země a stát se spolutvůrci nové země, jejíž vliv se může rozšířit až na galaktickou rovinu.

Žák: Cože? Jak se to všechno přihodí?

Učitel: Komunikační zóna je důležitou součástí objevu Velkého portálu a bude poznána jako spojovací článek lidského druhu, který sjednotil svou genetickou mysl a tím odhalil svou sílu a schopnost nalézt řešení pro přirozené výzvy života na planetě.

Žák: Jak se to týká jedince, jako jsem já?

Učitel: Jestliže vědomě volíš vstoupit do Komunikační zóny, napojuješ se na genetickou mysl s velkou jasností. To zintenzivňuje myšlenkové pochody a rozšiřuje intuici. Také to zlepšuje nad-smyslové vnímání, které následně umožňuje léčení na dálku a komunikaci na dálku.

Žák: A co komunikace směrem do genetické mysli? Zmiňoval ses, že dveře se otvírají oběma směry.

Učitel: To je mnohem citlivější záležitost, kterou ti neodhalím, dokud nepokročíš ve svém tréninku. Myslím, že bychom mohli začít s přijímacím módem předtím, než začneme zkoumat vysílací mód.

Žák: Jak se dostanu do přijímacího módu?

Učitel: Je to skrze přirozený jazyk. Jak jsem říkal, Komunikační zóna pracuje se strukturou jazyka a také v sobě obsahuje archetypy všech jazyků.

Žák: Takže co mám říkat?

Učitel: Zaprvé – jazyk nemusí být nutně tvořen slovy. Může být vizuální stejně jako hudební, tvořený z rytmů, frekvencí, modulací atd.

Žák: Co z toho je nejefektivnější?

Učitel: Nejefektivnější je vytvořit si jednoduchou představu Komunikační zóny a způsobu, jak může být aktivována, aby byla více citlivá jako nosná vlna genetické mysli.

Žák: Jak to mám udělat?

Učitel: Vzpomínáš si, jak jsem říkal, že DNK může spontánně vytvořit určité struktury, cosi jako „červí díry“?

Žák: Ano.

Učitel: Tyto struktury jsou nad-smyslové a neodpovídají tří-dimenzionálním strukturám časoprostoru. Vznikají a zanikají ve svých konfiguracích jako spontánní reakce na různé stimuly.

Žák: Jako afirmace a mantry?

Učitel: Ano. V jistém smyslu jsou jako naprogramované lusky, protože jedinec může naprogramovat jejich buněčné DNK takovým způsobem, že rozšíří jejich intuici nebo schopnost přístupu do genetické mysli.

Žák: Jak se to přesně dělá?

Učitel: Obraznost struktur „červích děr“, jejich nespojitost a spontánnost, způsob, jakým vystupují z tří-dimenzionálních časoprostorových struktur, způsob vzájemné výměny energie, pochopení DNK coby mezi-druhové sítě – všechny tyto prvky rozšíří tvůj vhled do tohoto procesu.

Žák: Zhruba chápu, jak se to odehrává, ale není mi to ještě úplně jasné.

Učitel: Nemůžeš mít jasnou mentální představu o něčem, co pracuje vně časoprostorových struktur. Porovnáš-li svou představu s představou, kterou jsi měl před deseti minutami, je mnohem přesnější, je to tak?

Žák: Řekněme, neboť předtím jsem neměl žádnou představu.

Učitel: Přesně tak.

Žák: Takže tato představa, ať je jakkoliv nejasná, je dostatečná pro to, abych mohl začít?

Učitel: Ne. Potřebuješ si to představit jako obraz ve svém mentálním oku a kontemplovat na podivuhodný způsob fungování tohoto procesu. Jak DNK vypadá jako úponky velmi uceleného organismu, který energeticky žije mimo lidské tělo, ale má také tří-dimenzionální části, které komunikují, uskladňují a zpracovávají informace, které jsou umístěny převážně v intuitivní struktuře systému tělo-srdce-mysl.

Žák: Je nějaké specifické slovo nebo zvuk, který potřebuji vyslovit, abych aktivoval nebo rozšířil schopnost vnímání genetické mysli?

Učitel: Když máš počítač, který není připojený k počítačové síti, co potřebuješ?

Žák: Připojovací port.

Učitel: A program?

Žák: Samozřejmě, něco takového.

Učitel: Taky potřebuješ heslo.

Žák: Někdy.

Učitel: Proč je heslo potřeba jen někdy?

Žák: Protože informace jsou důvěrné či tajné a mají být přístupné pouze pro určené jedince.

Učitel: Takže můžeš mít počítač, připojení, program a když budeš chtít obdržet informaci, možná budeš potřebovat heslo. Co s informacemi, které jsou přístupné pro všechny. Budeš je potřebovat?

Žák: Možná.

Učitel: Jestliže může určitou informaci dostat každý, myslíš, že je silná a katalytická?

Žák: Pravděpodobně ne.

Učitel: Proč?

Žák: Protože není chráněna.

Učitel: Ano, takže nejsilnější a nejmocnější informace můžou být veřejnosti odepřeny, protože by nemohly být chráněny před bezohlednými jedinci, kteří by mohli tyto informace zvrhle zneužít?

Žák: Ano.

Učitel: Představ si, že všichni příslušníci lidského druhu mají počítač, nezávisle na věku nebo sociálním postavení. Všichni jedinci můžou používat svůj počítač, ale jen někteří mají připojení na síť. Dále jen někteří z nich mají potřebný program a jen někteří vyvinuli obsah pro umístění na síť a z těch jen velmi malé procento takový obsah, který by mohl být definován jako inspirující pro ostatní uživatele sítě. Nejvyšší autorita – říkejme jí Bůh – vkládá informace na síť, ale ochraňuje je hesly. Komu myslíš, že udělí heslo?

Žák: Té skupině, která vyvinula inspirující obsah a má přístup na síť.

Učitel: Ta analogie je pravdivá, je tu však jeden jemný rozdíl. Bůh nemá zájem na ochraně pravdy v síti DNK. Lidé to dělají sami. Všichni lidé mají „heslo“, zrovna jako všichni lidé dýchají. Je však rozšířený názor, že do sítě není přístup, takže to ani nezkoušejí. Jen malá skupina, která ví o této síti, věří, že je chráněna heslem.

Žák: Když tedy máme heslo, nepoužijeme ho?

Učitel: Nevíme jak.

Žák: Jak to?

Učitel: Jak jsem už říkal, lidé zapomněli tuto schopnost, protože jsou mnohem více zainteresováni na objevování svého ega, než na formování a evoluci kolektivního vědomí.

Žák: Můžeš mi říct, jaké je heslo?

Učitel: Musíš mít koncepční představu, jak to funguje a tuto představu musíš udržet jasně ve své mysli a srdci: „Jsem navždy spojen se svými bratry a sestrami po všechny časy a prostory. Co vědí oni, vím i já. Co pochopili, chápu i já. Jsem tím, co od nich přichází. Ze všech aspektů mnoha myslí jsem schopen stvořit jedinou.“

Žák: To je heslo?

Učitel: Je to zakódovaná afirmace. Aktivuje Komunikační zónu v tobě. Stimuluje spojení mezi tebou a genetickou myslí lidstva.

Žák: Nevypadají hesla jinak?

Učitel: Hledáš klíč do zámku, aniž bys našel dveře. Buď trpělivý. Záležitosti ducha jsou procesy výměny mezi světem systému tělo-srdce-mysl a vnitřními dimenzemi duše. Komunikační zóna je most spojující tebe a druh. Abys vstoupil do kolektivního vědomí, nesmíš odsuzovat jeho nedokonalost. Nabízíš svůj talent této sloučené bytosti, ne nějaké své představě boha. Heslo je pouze metaforou pro přijetí tohoto základního postoje a znamení, že mu dovoluješ usídlit se ve tvém srdci srdcí a mysli myslí. Tento postoj musí držet primát ve tvé bytosti.

Žák: Není tomu už tak dávno?

Učitel: Tvůj původní stav na začátku rozhovoru tomu nenapovídá.

Žák: Proč? Co jsem řekl, že je to tak zřejmé?

Učitel: Díval ses na své spolužáky jako na rušící element ve tvém studiu. Vzpomínáš si?

Žák: Ano, chápu.

Učitel: Heslem není nějaké magické slovo nebo mantra nebo afirmace. Je to dlouhodobě udržená představa určitého pojetí, která se vepíše do tvého charakteru. Když si budeš opakovat afirmaci, kterou jsem ti sdělil a procítíš ji ve svém srdci a mysli a budeš ji pravdivě žít po měsíce, či spíše roky, získáš zcela očividný přístup do genetické mysli, po kterém toužíš.

Žák: Děkuji za váš vhled. Chápu, že dnes jsem si přišel pro tuto lekci. Mám jen poslední otázku.

Učitel: Jakou?

Žák: Afirmace říká, že ze všech aspektů mnoha myslí jsem schopen stvořit jedinou. Není jediná mysl metaforou pro Prvotní Zdroj? Jestli to tak je, proč bych měl svou víru směřovat na genetickou mysl místo na absolutního Stvořitele všeho života?

Učitel: Jediná mysl je tvá mysl. Prvotní zdroj není ani jednou myslí, ani mnoha myslemi. Je Myslí Všeho … co se týká přirovnání Prvotního Zdroje k mysli.

Žák: Takže mysl mnohých je metafora pro genetickou mysl lidstva?

Učitel: Ano. Je to starobylý termín, který je zakódovaný. Tvá DNK „slyší“ tuto afirmaci a spontánně reaguje tvorbou spojujících „červích děr“. Prvotní Zdroj a všechno týkající se evolučního vývoje lidstva, jsou zakódované aspekty genetické mysli, aby se staly použitelnými nástroji pro objevení Velkého portálu. Tato konkrétní afirmace je užitečná pro přístup do specifické oblasti genetické mysli. Nerezonuje se všemi aspekty genetické mysli.

Žák: Rozumím. Děkuji.

Učitel: Prosím, rádo se stalo.