Rozprava 6: Techniky intuitivní inteligence

Žák: Jak může člověk poznat svůj vnitřní hlas od hlasu, který se naučil v tomto světě?

Učitel: Hlas tohoto světa může být přirovnán k egocentričnosti, zatímco tvůj původní hlas ti našeptává a pošťuchuje tě z hlubin tvého srdce.

Žák: Ale hlas mého srdce není vždy formován do slov, spíše do pocitů. Tyto pocity jsou velmi jemné a stále se mění. Víra se může v mžiku změnit v zoufalství, láska v nenávist.

Učitel: Srdce je, stejně jako vesmír, mnohaúrovňové. Srdce, o kterém mluvím, je zběhlé ve vyjadřování intuitivní inteligence v duchu soucitu a pochopení. Když uslyšíš v nitru hlas, který se dotýká této rovnováhy, našel jsi svůj vnitřní hlas.

Žák: Mají všichni tento hlas a schopnost vyjádřit ho?

Učitel: Ne.

Žák: Proč je toto omezení člověku vrozené?

Učitel: Je to důsledek nedokonalosti lidského nástroje a nedokonalosti třírozměrného prostředí.

Žák: Tato omezení zmenšují možnosti vyjádření srdce a tlumí jeho hlas?

Učitel: Ne více než mraky převyšují slunce a zmenšují jeho teplo.

Žák: Takže vnitřní hlas pokračuje ve svém vyjádření sama sebe dokonce i tehdy, když omezení způsobují jeho neslyšitelnost?

Učitel: Ano.

Žák: Řečeno použitou analogií, jak může člověk rozpustit mraky?

Učitel: Nemůžeš rozpustit mraky, ale můžeš nad nimi dosáhnout svrchovanosti v jistých časových cyklech. Představ si, že by obloha byla vždy pokryta mraky. Existoval by hvězdný dalekohled?

Žák: Asi ne.

Učitel: Teď si představ, že mraky zmizí, ale vždy jen na jeden den v roce. Jen v tento den můžeš vidět nekonečnost vesmíru. Myslíš, že bude vymyšlen dalekohled?

Žák: Snad...

Učitel: Odpověď zní „ano“. V okamžiku, kdy lidský duch pochopí hloubku a výšku svého vesmíru, touha ho dosáhnout a studovat je zrozena.

Žák: Ale jak to souvisí s vnitřním hlasem srdce?

Učitel: Nedokonalost lidského nástroje a třídimenzionálního světa jsou jako mraky zakrývající hlubiny srdce. Můžeš vidět za tyto mraky, jestliže jen na krátký okamžik zkusíš do hlubin vstoupit a pochopit svůj vnitřní hlas a vyjádřit ho plně ve svém životě; a to přes všechna omezení.

Žák: Použijili opět vaši analogii, co je tím „dalekohledem“ a jak souvisí s nejhlubším vyjádřením srdce?

Učitel: Existují techniky intuitivní inteligence.

Žák: Můžete mi je vysvětlit?

Učitel: Existuje jedna součást lidského nástroje poeticky pojmenována jako Kronikář Srdce. Tvá emoční historie, každá nuance, je zaznamenávána a zapsána do okruhů tvého srdce. To je z největší části zdrojem „mraků“, o kterých jsme mluvili.

Žák: A ty potřebují být vymazány. Jak se to dá udělat?

Učitel: Prvně je potřeba pochopit srdce. Srdce je mnohem více, než jen fyzický sval pumpující krev. To je jen povrchní projev ničeho menšího, než zdroje tvé intuitivní inteligence. Energetické srdce je zdrojovou matricí fyzického srdce.

Žák: Zdrojovou matricí?

Učitel: Stejně jako fyzické srdce rozvádí do těla životdávající kyslík, stejným způsobem energetické srdce rozvádí do mysli intuitivní inteligenci. Energetické srdce je zdrojovou matricí pro formování fyzického srdce a ještě mnohem více. Je to bod připojení k nejvyšší formě vědomí, ze které povstává tvůj vnitřní hlas.

Žák: Mé fyzické srdce má základ v energetickém srdci a to je tím, čeho mám dosáhnout?

Učitel: Představ si to takto. Srdce je mnohorozměrné a vybroušené do mnoha lomových plošek – jako krystal. Vyjadřuje emoční proudy; řídí fyziologické funkce; aktivuje určité chemické procesy v mozku; komunikuje skrze tělo a mysl; přijímá nepředpověditelné impulzy z budoucích prostředí; spojuje tě se všemi dalšími stavy bytí. Srdce je také branou k soucitné vibraci lásky – nejčistší síle multivesmíru.

Žák: To jsem nikdy dříve neslyšel. Co myslíš soucitnou vibrací lásky?

Učitel: Láska, stejně jako všechny záležitosti v prostoru, můžou být rozloženy na spektrum vibrací (frekvencí) – každá vibrace je částí celku, ale nese jinou inteligenci.

Žák: Inteligenci?

Učitel: Jsou snad všechny formy lásky stejné?

Žák: Ovšemže ne.

Učitel: Láska prodchnutá soucitem a porozuměním je jiná než láska, která je tvrdohlavá a sobecká. Není tomu tak?

Žák: Ano... ale neuvažoval jsem o tom, jako o rozdílnosti v inteligenci lásky samotné, jako spíš o tom, jak dotyčná osoba lásku vyjadřuje.

Učitel: To je z důvodu, že nechápeš, že emoce v sobě obsahují inteligenci, která je založená na jejich vibraci a na tom, jak jejich vibrace rezonuje s vyššími okruhy multivesmíru.

Žák: To opravdu nechápu.

Učitel: Uvažuj o multivesmíru jako o jedenácti holografických úrovních vědomí, kde se každá prolíná s tou, která je více vnitřní. Jen nejvíce vnější úroveň obsahuje v sobě všechny úrovně a tato sféra je vědomím Prvotního Zdroje. Ta nejvnitřnější sféra je vědomím nehybného objektu, jako je například kámen nebo mušle. Láska je rozdělena do frekvencí (vibrací), které rezonují v harmonii s každou z těchto úrovní či „sfér“ vědomí. Obdobně je tomu se srdcem, které sestává z různých úrovní vědomí, kde každá „úroveň“ má svou vlastní inteligenci přijímání a vyjadřování. Tato inteligence je spojena s mozkem a vyšší myslí, takže lidský nástroj je schopen vyjadřovat se z libovolné úrovně či frekvence multivesmíru.

Žák: I z úrovně Prvotního Zdroje?

Učitel: Ano.

Žák: Takže srdce je multivesmírem v každém z nás?

Učitel: Je to brána do multivesmíru, díky své schopnosti dekódovat emoční frekvence z nejvyšších úrovní multivesmíru a vyjádřit je ve třídimenzionálním prostředí skrze lidský nástroj.

Žák: Myslel jsem si, že mozek je nejvyšším orgánem lidského nástroje. Korunní čakra, třetí oko... nejsou spojeny s mozkem a vyšší myslí? Nejsou spojeny více s vibracemi Prvotního Zdroje než srdce?

Učitel: Srdce pracuje v lidském nástroji na nejvyšší frekvenci. Emoce jsou rychlejší než myšlenky. Pracují mimo čas a prostor při své rezonanci s vyššími okruhy multivesmíru.

Žák: Jestliže srdce pracuje na nejvyšší frekvenci, pak emoce musí být katalyzátory, které nás probouzí k našemu pravému já?

Učitel: Ano, to je důvod, proč nejhlubší duchovní prožitky jsou více utkány ze struktury srdečních emocí než z myšlenek a slov mysli.

Žák: Aha, takže jak to všechno souvisí s čištěním emočních pozůstatků uložených v mém srdci?

Učitel: Není to samo srdce, do kterého byly emoce zapsány. Emoční zápisy procházejí srdcem do mozku a neuronové sítě, která ho obklopuje. Takže čistící proces probíhá stejným způsobem. Zdůrazňuji, že jde o proces, nikoliv o událost. Začíná to soucitnou vibrací emoce zvanou odpuštění. Tato vibrace může být v srdci evokována tímto příkazem: „Jak se světlo srdce rozjasňuje, vzrůstá má schopnost odpouštět. Jak odpuštění plyne do mého srdce a stoupá vzhůru, naplňuje celou mou hlavu nejčistším a nejjemnějším světlem. Z tohoto světla tryská soucit do mé minulosti a vše co bylo, je proměněno na toto světlo.“ Když je tato invokace pronášena, sleduj pozorně slova a dovol jim vytvářet vizuální obrazy ve tvém srdci.

Žák: To je zajímavé. Vždycky mě učili, že představy mám vytvářet v hlavě, ne v srdci.

Učitel: Vizualizace není omezena na určité místo v těle či hlavě. Může být projektována kamkoliv. Prostě umísti své vizuální obrazy do oblasti centra hrudníku. Pozorovatel projekce může být umístěn vně tvého těla a pozorovat projekci ze vzdálenosti několika metrů.

Žák: Kdo je tím pozorovatelem vně mého těla?

Učitel: Ty!

Žák: Je to jedna z technik, které jste nazval technikami intuitivní inteligence?

Učitel: Ano, ale tato technika má také další aspekty. Když dokončíš tento první stupeň, jsou tři další.

Žák: Jaké?

Učitel: Druhý stupeň spočívá v tom, nechat toto světlo usadit. Vyžaduje to vnímat světlo jako velmi, velmi jemnou mlhu zlatožluté barvy, zavěšenou či pohybující se v podprahové úrovni vnímání. Je důležité pocítit, že tento pohyb či přítomnost světla ve tvé hlavě účinkuje na inteligenci – schopnost přepojení, přepsání či adaptování tvé emoční historie.

Žák: Praktikováním této techniky můžu začít „čistit“ mraky v mé emoční historii?

Učitel: Ano, vizualizace a představivost jsou velmi mocnými prvky tohoto procesu. Opět zdůrazňuji, že jde o proces, který vyžaduje pravidelné praktikování v určitém časovém období – typicky 30 dní a více.

Žák: Proč je vizualizace a představivost tak důležitá v tomto procesu?

Učitel: Dotýká se srdečního jádra inteligence a výsledkem je schopnost mozku vnímat.

Žák: Říkáte, že mozek interpretuje signály srdce v závislosti na jejich … čistotě?

Učitel: Vyšší mozek je předurčen ke „čtení“ signálů srdce v závislosti na tom, jak dobře jsou definovány v termínech jejich vizuální energie a emoční autentičnosti.

Žák: Vizuální energie?

Učitel: Jakékoliv obrazy, které jsou projektovány do oblasti srdce, jsou energetizovány. Ve chvíli, kdy si dokážeš obraz jasně představit a poté ho vyprojektovat do oblasti srdce a prodchnout ho emocemi svého srdečního jádra, pošleš velmi intenzivní signál do svého vyššího mozku. Právě na intenzitu tohoto signálu vyšší mozek reaguje.

Žák: Jakým způsobem?

Učitel: V kontextu tohoto rozhovoru způsobem, že umožní proces přepsání tvé emoční historie frekvencemi soucitu a pochopení.

Žák: Takže srdce a mozek jsou partnery, ale mozek se rozhoduje, zda jednat, v závislosti na signálu... či příkazu srdce?

Učitel: Nejenom fyzické srdce má svůj energetický či kvantový ekvivalent, ale také mozek ho má. Tyto dva orgány a jejich okrajové systémy – ve fyzických i kvantových úrovních – jsou absolutně spojeny způsobem, kterému věda teprve nyní začíná rozumět. Není to tak, že by srdce sloužilo mozku a mozek pouze přijímal jeho signály a vyhodnocoval jejich intenzitu a pak se rozhodoval, zda jednat či nikoliv. Srdce a mozek jsou sjednoceným systémem lidského nástroje, ve kterém koluje energie, informace a inteligence. Tento systém pracuje s velkou výkonností, co se týká vyjadřování přirozené inteligence ve třídimenzionálním prostředí, jeli připojen na energii srdečního jádra – energii soucitu a pochopení.

Žák: Mluvíš o soucitu a pochopení, což není energií srdečního jádra bezpodmínečná láska?

Učitel: Vybral jsem si způsob pojmenování těchto frekvencí pojmy, které nejsou tolik nepochopeny, jako je tomu v případě pojmu „bezpodmínečná láska“.

Žák: Také jsi zmínil emoční autenticitu jako klíčový prvek reakce mozku na tuto techniku. Můžeš to více vysvětlit?

Učitel: Vidíšli část oděvu ze vzdálenosti dvaceti metrů, co rozpoznáš?

Žák: Její barvu.

Učitel: A jsili schopen udržet pozornost na té stejné věci a přiblížit se k ní, co potom?

Žák: Myslím, že se potom důležitým stane vzor.

Učitel: A detaily v provedení?

Žák: Ano, myslím, že z dvaceti metrů nikdo nemůže rozpoznat detaily provedení.

Učitel: Emoce jsou prodchnuty vzorem a jemností. Vyšší mozek je navržen pro čtení emočních dat přicházejících ze systému srdce. Pak se rozhoduje, zda vzor a jemnost těchto dat je odvozena z frekvencí srdečního jádra, nebo zda se jedná o odvozeniny třídimenzionálního prostředí nebo emoční historie.

Žák: Vyšší mozek se rozhoduje? Jak to dělá?

Učitel: Všiml sis, že používám slovo „navržen“?

Žák: Ano, ale nejsem si jist, zda ho chápu tak, jak ho myslíte.

Učitel: Systémy srdce a mozku byly navrženy tak, aby těm, kdo jsou schopni použít svou představivost vycházející z frekvencí srdečního jádra, umožnily přístup k vyšším frekvencím, vyšší inteligenci genetické mysli. Tento otevřený přístup z nich učiní proroky a filosofy lidstva – nositele moudrosti, kteří pozvednou celé lidstvo.

Žák: Takže jen ten, kdo bude mít tuto znalost, bude schopen přístupu k vyššímu stavu?

Učitel: Ne. Každý je ho schopen.

Žák: Každý?

Učitel: Může být někdo vyloučen?

Žák: Co třeba ti, kteří vědomě vzývají ďábla?

Učitel: Život trvající 4000 týdnů k objevení a pochopení nekonečného vesmíru, je vysvětlením podstaty ďábla.

Žák: Nerozumím.

Učitel: Nejsme dobré a duchovní bytosti v důsledku výběru našeho chování, ale je to naší přirozeností – naším původem. Všem je nám dovoleno mít přístup k vyššímu poznání, nikoliv v důsledku našich činů, ale prostě v důsledku toho, čím jsme.

Žák: Dobře, myslím, že rozumím. Na určité úrovni se mi ulevuje, když to slyším. Celý svůj život žiji s přesvědčením, že božství je něco získaného. Že těm, kteří jsou slabí a snadno se nechají svést temnými silami, nebude dovoleno objevit techniky, které by mohli zesílit jejich chamtivost, nenávist a ďábelské sklony. A ty mi nyní říkáš, že techniky intuitivní inteligence jsou dostupné komukoliv.

Učitel: Ano, jsou. Přesvědčení, o kterém mluvíš, je artefaktem mystických škol a esoterických praktik, které používají osvobozující techniky jako odměnu za loajalitu.

Žák: Nezneužívají však někteří lidé tyto techniky pro sobecké nebo dokonce ďábelské účely?

Učitel: Právě jsem ti vysvětlil, že srdce a mozek jsou jedním integrovaným systémem navrženým pro aktivaci, přístup a vyjádření vyšších frekvencí soucitu, pochopení. Že mozek slouží k rozpoznání autentičnosti emocí srdce. Tato schopnost či inteligence či vhled – nezáleží na tom, jak tomu říkáš – je naprosto vrozená všem vyšším formám života. Nikdo však nemůže používat techniky intuitivní inteligence, jestliže jeho srdce posílá do mozku data, která jsou odvozená z emočních zkreslení obvyklých pro třídimenzionální prostředí.

Žák: Stále však nechápu, jak to mozek pozná. Ale pojďme dál. Mohli bychom ještě jednou zopakovat techniku, kterou jste mi začal vysvětlovat?

Učitel: V této konkrétní technice jsou čtyři kroky. Její smysl je pomoci praktikujícímu přeformulovat svoji emoční historii na vibraci soucitu a tím získat hlubší a plynulejší schopnost vyjadřovat svůj vnitřní hlas intuitivní inteligence.

Žák: Má tato technika jméno?

Učitel: Jen pokud jí nějaké dáš.

Žák: Zatím jste hovořil jen o dvou ze čtyř kroků.

Učitel: Ano, první dva jsme probrali: invokace a představa. Třetím krokem je „uvolnění“.

Žák: Jak se to dělá?

Učitel: Když jsi naladěn na svou představu a vidíš jemnou světelnou vibraci ve své hlavě a dovolíš jí se tam usadit, musíš zaujmout vnitřní postoj odevzdání se a uvolnění se.

Žák: Čemu?

Učitel: Výsledku techniky. Skutečnosti, že emoční historie, kterou jsi skladoval v neuronové či kvantové síti zvané lidský nástroj, může dojít změn a modifikací.

Žák: Ale což jsem se neodevzdal výsledku už tím, že tuto techniku praktikuji? Proč bych ji praktikoval, kdybych to nemyslel upřímně?

Učitel: Tvá touha po konečném přínosu, v tomto případě po zlepšeném spojení se svou intuitivní inteligencí, může zastínit tvou ochotu vnímat moudrost celého procesu a může způsobit zpoždění uspokojení, po kterém toužíš.

Žák: Myslíte tím, že můžu být netrpělivý?

Učitel: Je to spíše v tom, že bys nemusel dovolit prvním dvěma fázím tohoto procesu, aby se rozvíjeli organicky – svým vlastním tempem – za účelem přeformulování tvé emoční historie. Proto byl do procesu včleněn tento třetí krok.

Žák: Jak mám udělat toto uvolnění, jak to nazýváte? Je nějaký specifický postup?

Učitel: Je to jednoduché a obtížné zároveň. Vyžaduje to víru. Víru, která je důvěrou jak v tvou nejvnitřnější inteligenci, tak v inteligenci zdroje, ze kterého vychází. To je ta jednoduchá část. Obtížnost spočívá v tom pochopit, že rozhodnutí pocházející z ega, má zeslabující účinek, a jistým způsobem je dokonce v protikladu k intuitivní inteligenci. Tato fáze techniky je o uvolnění tvého úsudku o svém vývoji v rámci tohoto procesu.

Žák: Jak to myslíš? Nejsem si jistý, že tomu rozumím.

Učitel: Jestliže rozpuštěním mraků tvé emoční historie zlepšíš přístup ke své intuitivní inteligenci nebo vnitřnímu hlasu, tvé ego bude hledat důkaz prodělaného vývoje, aby byl uspokojen jeho vrozený hlad po úspěchu. Ego není něco, co bychom měli zahnat, ignorovat nebo zlomit, spíše bychom ho měli zjemnit.

Žák: To je součástí uvolňovací techniky?

Učitel: Ano.

Žák: Jak?

Učitel: Uvolnění je psychologický imperativ, když se jednotlivec uchází o přístup k intuitivní inteligenci a jejímu projevení. Tvé ego je zběhlé v práci s nižšími, vnějšími energiemi, zrovna tak jako tvé srdce je zběhlé v práci s vyššími, vnitřními silami. Jak hledáš způsob připojení se k těmto vnitřním silám, tvé ego bude vnímat tuto snahu a tento proces jako zřejmý způsob rozptýlení od skutečného světa problémů, které na tebe doléhají. Instinktivní reakcí ega tedy v tomto případě je, že bude vnímat záměr frekvencí srdečního jádra jako nezdařený.

Žák: Proč?

Učitel: Protože ego sídlí v nižší mysli a jeho spojení s fyzickým tělem je hlavně skrze očněmozkové vnímání jeho dominantní reality – třídimenzionálního světa. Pro ego samé je srdce jen obtížným přívěškem fyzického těla, vnímaným jako projev slabosti.

Žák: Dobře, myslím, že rozumím tomu, proč je třetím krokem techniky uvolnění. Jak konkrétně však mám tento krok techniky udělat?

Učitel: Dýchání skrze oblast srdce je metoda, jak smíchat touhu ega se schopnostmi srdce. To je ona metoda uvolnění.

Žák: Jak to mám udělat?

Učitel: Poté, co jsi dokončil první dva kroky, soustřeď svou pozornost na své dýchání. Představ si, že tvůj vdech přivádí touhy ega do vnitřního prostoru kvantového srdce. Pak si představ, jak touha po uskutečnění – v podobě vcházejícího dechu – je zastavena v této vnitřní komnatě prostřednictvím zadržení dechu. Když to uděláš, tvůj dech se smísí s proudem soucitu, který vyvěrá z tvého kvantového srdce. Nyní vypudíš tento nově energetizovaný dech skrz oblast srdce a s každým výdechem opakuješ frázi: „Nechť trvá mystérium osvícení svým vlastním světlem.“ To zopakuješ 6 až 8 krát.

Žák: To je všechno?

Učitel: Ano.

Žák: Očekával jsem, že fáze uvolnění bude mnohem složitější.

Učitel: Obtížné to je tehdy, když postrádáš techniku uvolnění nebo když techniku praktikuješ bez emoční autentičnosti nebo bez vizuální energie.

Žák: Co je čtvrtým a posledním krokem procesu?

Učitel: Někdy se tomu říká distribuce světla, já osobně používám raději název světelné spojení.

Žák: Jak to pracuje?

Učitel: Podobně jako fyzické srdce rozvádí kyslík prostřednictvím krve do okrajových částí fyzického těla, kvantové srdce rozvádí světlo prostřednictvím vizuální energie a emoční autenticity až k hranicím lidského nástroje. Technika rozvádění světla spočívá v představě nepřerušeného koloběhu světla – prostřednictvím rozpínajícího se já.

Žák: Nejsem si jistý, co to znamená.

Učitel: Lidský nástroj je složen z fyzického těla, emočního systému, a plošek mysli. Síť, která propojuje tyto elementy a způsobuje jejich efektivní fungování jako uceleného systému, je podobná tepnám a žilám fyzického těla. Tato síť zprostředkovává světlo, které sjednocuje kvantové pole a umožňuje mu pracovat nezávisle na multivesmíru. Někdy této individualizované síti říkáme rozpínající se já.

Žák: Takže já jsem tímto ztraceným svazkem světelných částic, které jakýmsi způsobem plynou do těla a mysli. Proto si musím vizualizovat světlo, jak je rozváděno nepřetržitě, bez blokád. To je ta myšlenka?

Učitel: Jednoduše potřebuješ zaměřit pozornost na svou podstatu. Zabere to jen pár chvil, ale je podstatné to praktikovat často a specifickým způsobem.

Žák: Jak často?

Učitel: To je na tobě, ale neměl bys to dělat příliš často.

Žák: Proč to mám dělat vědomě? Zdá se, že světlo plyne dobře i bez mého řízení.

Učitel: To ano, ale ty ho neřídíš, ty do něj vstupuješ, dotýkáš se této holografické sítě světla, která je základní strukturou existence v třídimenzionálním prostředí.

Žák: Možná byste prostě měl vysvětlit techniku a já už nebudu klást otázky.

Učitel: Dokážešli se soustředit na tuto světelnou síť – učiníš jí jasnější, intenzivnější; co myslíš, že bude výsledkem?

Žák: Více energie?

Učitel: Ne. Může to mít opačný efekt, že tělo bude oslabeno.

Žák: Takže rozvádění světla nezpůsobí jeho koncentraci?

Učitel: Ne. Vyrovnává podíl světla v lidském nástroji a zajišťuje jeho jednotné, rytmické a uvolněné plynutí.

Žák: Opět to zní, jako byste popisoval fyzické srdce.

Učitel: To je přirozený stav srdce a celého lidského nástroje. Avšak v každodenní interakci s třídimenzionálním prostředím může lidský nástroj ztratit tuto rovnováhu a upadnout do roztříštěného, disrytmického stavu existence. Srdce vnímá tento stav a bez znalosti patřičných technik na něj odpovídá stejně. Pohání mentální disfunkce a fyziologickou nevýkonnost svojí energií.

Žák: Větší vrstva „mraků“?

Učitel: Přesně. To je důvod, proč tento krok v celém procesu je důležitý. Pomáhá srdci synchronizovat svou energii s hlubšími subkvantovými strukturami, ze kterých vycházíš.

Žák: Cože dělám?

Učitel: Dokážeš si představit, jak tvé srdce bije ve tvé hrudi a rozvádí tak kyslík do tvého těla a mozku?

Žák: Ano.

Učitel: Představ si, že stejná funkce se odehrává ve tvém kvantovém či energetickém srdci a že namísto tepen a žil jsou vlákna světla, která vyvěrají z tvého energetického srdce a spojují tě s rozsáhlou sítí. Tato síť je zdrojem tvé existence jako fyzické bytosti. Teď si představ tyto vlákna zároveň jako kořeny i křídla. Kořeny ve smyslu, že ti poskytují ukotvení a uzemnění tvé existence; křídla ve smyslu, že přinášejí pozvednutí a expanzi života. Po celý den prostě pociťuje tuto energetickou strukturu, jak tě obklopuje. Když to děláš, představuj si zároveň, že tvé srdce je připojeno k této struktuře dokonce i tehdy, když to nevnímáš. Pociťuj tuto přítomnost jako prahmotu dávající energii. Pociťuj toto napojení jako rytmicky pulsující světlo, plynoucí ze sítě to tvého srdečního systému a dál do celého těla.

Žák: Cítím to, když vám naslouchám.

Učitel: To je čtvrtý – závěrečný krok techniky.

Žák: Má se tento čtvrtý krok praktikovat společně s ostatními třemi?

Učitel: Není nutné to praktikovat společně s ostatními třemi kroky. Tato čtvrtá technika může být praktikována kdykoliv během dne, zabere pouze pár sekund. Můžeš ji cvičit třeba 20krát denně po zbytek života. Je to způsob harmonizace a doplnění vibrací tvého srdečního jádra a ujištění, že jsou dobře rozváděny po celém lidském nástroji. Aktivuje to vnitřní okruhy.

Žák: Co to je?

Učitel: Když řeka ztratí proud, co se stane?

Žák: Zpomalí se a začne stagnovat.

Učitel: Jasnost a tempo jsou spojeny, že?

Žák: Myslím, že to je pravda, co se týká řeky, ale předpokládám, že mluvíte také o systému lidského nástroje.

Učitel: Správně.

Žák: Takže techniky intuitivní inteligence jsou opravdu mnohaúrovňové ve svém působení na jedince?

Učitel: Dokážešli získat přístup ke své intuitivní inteligenci, nebo, řečeno jinak, zvětšit šířku kanálu spojení se světelnou sítí, která tě podporuje, pak tě jediné slovo může katapultovat do pochopení, zatímco předtím tě stovky knih nechaly v nevědomosti. Intuitivní inteligence je potenciálem kvantového srdce kanoucím do třídimenzionálního světa. Je klíčem k poznání všech věcí. Vše minulé, přítomné a budoucí ve všech dimenzích se přeměňuje na toto poznání.

Žák: Budu to věrně praktikovat. Děkuji, že jste mi toto všechno sdělil.

Učitel: Je mi potěšením.